Hlavní náplní práce exekutora je tzv. nucený výkon exekučních titulů (dále „exekuce“), tj. vymáhání splnění povinností peněžité i nepeněžité povahy, které byly účastníku řízení – povinnému uloženy některým z dále uvedených exekučních titulů, a to v případě, kdy takto uložené povinnosti nebyly řádně a včas splněny.
Exekuci lze provést pouze způsoby, které umožňuje exekuční řád a způsob provedení konkrétní exekuce určuje zásadně exekutor.
Další činností exekutora se rozumí zejména poskytování právní pomoci po vydání exekučního titulu (včetně možnosti sepsat návrh na nařízení exekuce podle exekučního řádu), sepisování exekutorských zápisů o osvědčení skutkového děje nebo stavu věci, tj. zápisů osvědčujících například splnění dluhu, stav nemovitostí, bytů a nebytových prostor, jestliže jimi mohou být prokázány nároky v řízení před soudem nebo jiným státním orgánem, dále úschovy peněz, listin a jiných movitých věcí v souvislosti s exekučním či jiným řízením a provádění dražeb movitých či nemovitých věcí na návrh vlastníka či jiné osoby oprávněné disponovat s věcí.
Soudní exekutor se při výkonu exekuční a další činnosti řídí zejména následujícími právními předpisy:
zákon č.120/2001 Sb. - exekuční řád
zákon č. 99/1963 Sb. - občanský soudní řád
zákon č. 119/2001 Sb. - kterým se stanoví pravidla pro případy souběžně probíhajících výkonů rozhodnutí
vyhláška č. 330/2001 Sb. - o odměně a náhradách soudního exekutora
vyhláška č. 37/1992 Sb. - o jednacím řádu pro krajské a okresní soudy
vyhláška č. 418/2001 Sb. - o postupech při výkonu exekuční činnosti
vyhláška č. 329/2008 Sb. - o centrální evidenci exekucí